O včelkách
VČELÍ MED
Co je med
Med je hustá sladká a lepkavá kapalina, vytvářená včelami, případně i jiným hmyzem sběrem a zahušťováním sladkých šťáv – především nektaru květů (med květový) a výměšků hmyzu (medovice) živícího se sáním mízy rostlin (med medovicový).
Význam a základní vlastnosti medu
Med je čistě přírodní produkt, který obsahuje mnoho nezbytných vitamínů, minerálů a stopových prvků. Je možná jeho přímá konzumace, slazení medem, lze ho použít i k pečení a k přípravě přírodních léčiv.
Med je potravina s léčebnými účinky:
- působí antibakteriálně a protizánětlivě
- podporuje trávení
- posiluje nervy
- posiluje srdce
- urychluje hojení ran
- lehce stravitelným cukrem dodává tělu okamžitě využitelnou energii
- zbavuje organismus jedů
Pro včelstvo je med zásobou energeticky bohaté potravy. Během roku silné včelstvo vyrobí a z větší části i spotřebuje řádově stovky kg medu. Většina spotřeby probíhá v sezoně, na přečkání zimy včelstvu stačí přibližně 1 kg na měsíc.
Med má zvláštní chuť, pro kterou mu někteří lidé dávají přednost před cukrem a jinými sladidly. Má vhodné chemické vlastnosti pro pečení.
Kapalný med se nekazí. Díky vysokému obsahu cukru ničí bakterie procesem zvaným osmolýza (prasknutí buňky destrukcí buněčné membrány). Nemohou se na něm uchytit ani kvasinky ze vzduchu, protože obsah vody je příliš nízký. Přírodní neupravený med má obsah vody asi 14–18 %. Je-li obsah vody pod 18 %, nemůže se v medu množit prakticky žádný organismus.
Složení medu
Med je směs cukrů, vody, a jiných složek. Specifické složení medu závisí nejvíc na směsi květů navštívených včelami, které med produkovaly a liší se podle lokality, období/sezony i jednotlivých včelstev. Hmotnost 1 litru medu je asi 1,4 kg. Typické složení ukazuje tabulka:
SLOŽKA |
KVĚTOVÝ |
MEDOVICOVÝ |
jednotka |
JEDNODUCHÉ CUKRY |
|||
Fruktóza |
38,2 |
31,8 |
% |
Glukóza |
31,3 |
26,1 |
% |
SLOŽITÉ CUKRY |
|||
Sacharóza |
0,7 |
0,5 |
% |
Ostatní |
9,5 |
22,1 |
% |
MINERÁLNÍ LÁTKY |
|||
Draslík |
205 |
1676 |
mg/kg |
Sodík |
18 |
76 |
mg/kg |
Vápník |
49 |
51 |
mg/kg |
Hořčík |
19 |
35 |
mg/kg |
Železo |
2,4 |
9,4 |
mg/kg |
Mangan |
0,3 |
4,1 |
mg/kg |
Křemík |
9 |
14 |
mg/kg |
Zinek |
1,2 |
2,5 |
mg/kg |
VITAMÍNY |
|||
B1, B2, B3, B5, B6, C - vše v malém množství |
|||
OSTATNÍ |
|||
Voda |
18 |
% |
|
Antioxidanty |
2 |
mmol/kg |
|
Tuky |
0,015 |
% |
|
pH |
3,4 |
6,1 |
|
A dále: pylová zrna, bílkoviny, kyseliny, aminokyseliny, barviva, aromatické látky, acetylcholin, adrenalin, peroxid vodíku, ... |
Krystalizace medu
Je přirozený proces. Některé medy (hlavně řepkový) začnou krystalizovat během týdne či dvou. Stalo by se to i včelám v plástech. Takový med můžeme buď rozehřát anebo napastovat. Teplota vyšší než 50 °C však z medu udělá pouhé sladidlo - dojde ke zničení enzymů a jiných cenných látek. Jsou ale i medy, které krystalizují velmi pomalu - například akátový.
Hlavně v suchu. Při dlouhodobém skladování je důležité i temno. V chladu med být nemusí, ale svědčí mu to. Mráz nevadí - naopak, biologická aktivita medu se sníží na minimum a navíc se zpomalí i krystalizace. Ke snížení enzymatické aktivity medu na polovinu dojde zhruba po 4 letech, skladuje-li se med při teplotě 20 °C.
Ultra-filtrované a přehřáté medy
Ztuhlý med se špatně prodává. Zpracovatelé medu (zejména ti velcí) se jej proto snaží upravit tak, aby nedocházelo ke krystalizaci. Krystaly v medu vznikají kolem krystalizačních jader, většinou pylových zrn. Filtrací rozehřátého medu přes hustá síta se tato jádra odstraní. Kvalita medu se tak sníží hned dvakrát:
- med byl zbytečně zahříván, často více než je zdrávo
- z medu byly odstraněny cenné látky
Po odstranění pylových zrn již také není možné vysledovat geografický původ medu (podle druhu rostlin). S výjimkou akátového a tmavého medu proto pozor na podezřele dlouho nekrystalizující medy.
Zdravotní účinky medu
Po 2700 let byl med užíván pro léčení chorob včetně tropických až do plného pochopení příčin infekce v moderních dobách a nasazení antibiotik. Lidové používání medu se tak dostalo vědeckého vysvětlení: med působí jako antibakteriální/antiseptický činitel. Antibakteriální vlastnosti medu jsou výsledkem nízké aktivity vody v medu způsobující osmózu, efekt peroxidu vodíku a vysoké kyselosti.
Užití medu k léčení
Při nachlazení - jako podpůrný prostředek při nachlazení se med používá od pradávna. Kromě doplnění energie působí i psychologicky - i malé děti vědí, že med je zdravý. Dostatek tekutin, teplo a klid zařídí vše ostatní.
Dáváme-li med do čaje (zejména s citrónem), je lepší, když není čaj vroucí - med i citrón si uchová více hodnotných látek.
Tišení kašle - lékaři ze Státní univerzity v Pensylvánii v rámci vědecké studie zjistili, že čajová lžička medu (nejlépe pohankového) podaná večer před spaním při zánětu horních cest dýchacích napomáhá tlumení kašle a klidnému spánku více, než volně prodejné léky. Stejné využití pomáhá i proti nespavosti.
Hojení ran a popálenin - již staří Egypťané, Řekové i Římané používali med k hojení ran - zejména těch válečných.
Studie našich odborníků potvrdila, že med desinfikuje ránu, snižuje otok a napomáhá obnově tkáně. Nízké pH květového medu působí nepříznivě pro růst bakterií a plísní. Med působením osmotického tlaku navíc odčerpává z rány vodu nutnou pro jejich růst. Při postupném ředění medu tkáňovým mokem se uvolňuje peroxid vodíku v malém množství, avšak dostatečném k aktivnímu působení na bakterie.
Med aplikujeme na obvaz, který poté přiložíme na ránu tak, aby ji medový zábal překrýval. Díky jeho tekutosti a nelepivosti na tkáně jsou převazy bezproblémové (1x denně) - med při nich není potřeba omývat.
Některé zdroje hovoří o metodě léčení slabých forem zánětů spojivek pomocí kapky malého množství medu, kápnutého do oka
Léčebné efekty medu:
Osmóza
Med je v první řadě nasycený roztok dvou monosacharidů. Tato směs má nízkou vodní aktivitu; většina vodních molekul je vázána cukry a jen zbývající jsou k dispozici pro mikroorganismy. Vzhledem k nízkému počtu volných molekul vody nemají mikroorganismy vhodné podmínky k množení.
Peroxid vodíku
Peroxid vodíku v medu je aktivován ředěním. Nicméně, na rozdíl od lékařského peroxidu vodíku, běžně v koncentraci 3% objemu, je v koncentraci jen 1 mmol/l medu. Železo je v medu oxidováno kyslíkem volné radikály a uvolňováno prostřednictvím peroxidu vodíku.
glukóza + H2O + O2 ? glukónová kyselina + H2O2
Při použití v tropech (jako například jako tekutý obvaz rány), je peroxid vodíku produkován smísením s tělesným potem. Výsledkem tohoto procesu je, že peroxid vodíku se pomalu uvolňuje a pracuje jako antiseptikum. Na rozdíl od 3% lékařského roztoku, pomalé uvolňování nezpůsobuje poškození okolní tkáně.
Kyselost
pH medu je běžně mezi 3,2 a 4,5. Tento relativně vysoký stupeň kyselosti zabraňuje růstu bakterií způsobujících infekci. Kyselost také závisí na druhu medu. Například med květový má všeobecně nižší pH než med lesní, neboli medovicový med.
Nutriční efekty
Na základě relativně nových poznatků má med znatelné pozitivní efekty při dlouhodobém užívání. Med totiž obsahuje nejen mnoho uhličitanů, ale také nezřídka polyfenoly, které mohou působit jako antioxidanty. Antioxidanty, jako výživný prvek, zabraňují působení negativních důsledků stresu v organismu. Bylo zjištěno, že antioxidanty v medu příznivě působí proti rakovině tlustého střeva. Mimoto, med je zodpovědný také za zvyšování populace probiotických bakterií ve střevech, což má za následek zvýšení obranyschopnosti organismu, zlepšení trávení, snížení cholesterolu a již zmiňovaná prevence proti rakovině střeva.
Existuje celá řada kuchařek s recepty zaměřenými na využití medu v kuchyni. Zde proto nabízíme jen pár zajímavých receptů, které jsme pro vás vyhledali na volně dostupných zdrojích.
Porovnání medu a cukru
CUKR |
MED |
Sacharózu (C12H22O11) musí tělo nejprve rozštěpit na glukózu a fruktózu, aby mohla být využita k výživě buněk. |
Glukózu (C6H12O6) buňky vstřebávají přímo; fruktóza (taktéž C6H12O6) se přemění pouze strukturně (bez štěpení). |
Ke štěpení sacharózy tělo spotřebovává vitamín B, vápník, hořčík a další látky - je potřeba je doplnit. |
Med tělu minerální látky a vitamíny dodává, na vlastní štěpení je téměř nepotřebuje. |
Bílý cukr je téměř čistá chemická látka - ani nelze určit, zda byl vyroben z třtiny nebo řepy. V cukru pylová zrna nejsou. |
V medu jsou obsažena v malém množství pylová zrna. Med se tak může podílet na zlepšování alergií na pyl - zejména je-li lokálního původu. |
Vyrábí se z cukrové řepy nebo třtiny - energeticky náročným způsobem (polní práce, doprava, opakované vaření roztoků, ...), s nezbytným použitím chemických látek. |
Přírodní produkt s minimálními nároky na zpracování. Při koupi u včelaře z blízkého okolí jsou nároky na dopravu takřka nulové. |
Větší zájem o cukr = více polí s cukrovou řepu = druhová rozmanitost v krajině se nezvyšuje, spíše naopak. |
Větší zájem o med = více včelstev pro jeho produkci = větší opylení krajiny = větší druhová rozmanitost rostlin. |
VČELÍ VOSK
Včelí vosk je přirozený produkt, který vzniká metabolickou přestavbou medu a pylu v těle některých druhů včel. U včely medonosné je producentem dělnice ve 12. až 18. dni svého života.
Při tvorbě díla včela doslova potí vosk na tzv. voskových zrcátkách na spodní straně 3.-6. článku (tergit) zadečku. Chitinová stěna zrcátek je perforovaná mikroskopickými otvory, jimiž po zvýšené námaze tryská sekret jako čerstvý vosk. Na vzduchu tuhne a ve formě šupinky přebírá anatomický tvar zrcátka. I když se šupinka odloupne, zůstává částečně zasunutá pod přečnívajícím okrajem sousedního článku zadečku.
Hmotnost jedné šupinky 0,5mm silné se pohybuje v rozmezí 0,8 - 2mg. Energetická (metabolická) náročnost u produkce vosku je vysoká. Ke vzniku 1 kg vosku včely spotřebují 3,5-10kg medu a kolem 50g pylu.
Včela šupinku podle potřeby sbírá kartáčkem třetího páru noh a zpracovává kusadly. Vzniká bílá tvarohovitá hmota. Působením slin se stává vláčnou za předpokladu, že teplota prostředí je 33 °C až 36 °C.
Nové voskové dílo včely zakládají tím způsobem, že se zavěsí na strop obývané dutiny a zaklesnuté nožkami jedna do druhé vytvoří jakýsi živý závěs. V této poloze kolektivně zpracovávají produkovaný vosk a společně hnětou stěnu díla.
(V úlech budují včely dílo na předem lisovaných voskových mezistěnách. Mezistěny podle potřeby a v požadované velikosti vkládá do úlu včelař).
Nové voskové dílo má bíložlutou barvu. Včelařská odborná terminologie ho označuje termínem "panenská souš". Každá vylíhlá včela zanechá v buňce "košilku" - dílo díky tomu mění barvu a postupem času tmavne přes odstín propečené žemle až k tmavohnědé. Několikaleté plásty jsou zčernalé.
Složení včelího vosku
Vosk tvoří estery kyselin, volné kyseliny a uhlovodíky.
Bod tání nastává při ± 65° C, vosk tuhne přibližně při 63 °C. 25-30 °C stačí na jeho tvárnost (letní teplota v úlu je 35° C). Kolem 0° C je nejen křehký, ale jeho povrch je navíc pokryt šedým povlakem ("voskový květ"), který po ohřátí zmizí (nejedná se o plíseň, ale o změnu struktury).
Včelí vosk dobře izoluje teplo, elektřinu a odpuzuje vodu. Při síle 4 mm jej lze ohnout přes hranu stolu aniž by se zlomil (oproti parafínové náhražce).
Nový plást, který matka ještě nezakladla ("panenský"), je téměř bílý či běložlutý. Časem vosk tmavne, protože:
• jej barví pyly některých rostlin
• v buňkách zůstávají "košilky" po každé vylíhlé včele jako důsledek přeměny larvy na dospělce
Čím je plást tmavší, tím více včel se v něm vylíhlo a jednotlivé buňky jsou menší. Také získatelné množství vosku je nižší. V přírodě včely černé plásty vykusují. Včelař by měl každý rok vyřadit třetinu nejtmavších plástů, aby zajistil dostatečnou obměnu včelího díla.
Využití včelího vosku
vosk byl od nejstarších dob využíván při výrobě forem na odlévání kovových předmětů technologií „na ztracený vosk“, při povrchové úpravě dřeva, hlazení kamene, v kosmetice nebo jako důležitá surovina pro výrobu voskovic – luxusního zboží středověku.
Význam v současnosti
- farmaceutický průmysl – v potahové látce tablet, snižuje rychlost rozpouštění léčiva a prodlužuje jeho účinnost
- medicína – součástí sterilní směsi tmelící látky při operacích lebeční kosti
- kovoprůmysl – konzervace především zbrojních systémů
- kovolijectví, šperkařství – výroba kovoliteckých forem technologií „na ztracený vosk“
- lehký průmysl – impregnace dřeva, leštění obuvi, specielní nátěrové hmoty
- restaurátorství – součást dobových technologií při restaurování historických předmětů.
- potravinářství - je uváděn pod značkou E901 (například lesklý povrch lentilky)
- Výroba svíček (z mezistěn nebo odléváním)
- Zdobení kraslic
MATEŘÍ KAŠIČKA
Mateří kašička je produkována žlázami mladých včelích dělnic. Mateří kašičkou krmí včely jednak svá vývojová stádia - larvy, jednak matku po celou dobu jejího života. Mateří kašička je koncentrátem obsahujícím hlavně bílkoviny a mnoho dalších složek. Jedná se o novodobější produkt včelaření, protože se obtížněji produkuje. Získává se vybíráním nebo odsáváním z matečníků ve stáří larvy 4 dny. Mateří kašička se používá hlavně v kosmetice, také jako doplněk výživy a rovněž do léků.
Mateří kašička může pomoci při arterioskleróze a celkově zpomaluje proces stárnutí při léčbě bronchitidy, černého kašle, astmatu.
PROPOLIS
Propolis, lidově nazývaný „včelí kyt“, je látka oranžové barvy (mnoha odstínů), pro kterou mají včely všestranné použití. Jde vlastně původně o pryskyřici, kterou sbírají specializované včely. Pryskyřici potom včely obohatí sekrecí svých žláz, čímž ji přemění na propolis. Propolisem včely následně dezinfikují stěny úlu, jakož i veškerý povrch plástů. Propolis je významně obsažen i ve víčkách, jimiž včely uzavírají medové buňky a med se i přes dlouhé skladování nezkazí.
V přírodě včely propolisem upravují tvar česna a zdokonalují obranu úlu „zakytováním“ různých otvorů či zesílením přepážek. Obrana předpolí „včelího města“ pomocí této látky pak přivedla naše předky k pojmenování látky jménem propolis.
Propolis se získává seškrabáním ze stropu úlu a z rámků, které na podzim včely bohatě tmelí propolisem.
Propolisu využívali již staří Egypťané a to k léčbě a při mumifikaci. Vlastnosti a využití propolisu jsou v posledních letech v centru zájmu vědeckých pracovišť.
Využití propolisu
Propolis má velmi silné protibakteriální antiseptické účinky, dále způsobuje znecitlivění a rychlé hojení ran, je používán ve stomatologii a kuriózně i k léčbě hemoroidů. Vnitřní požití způsobuje průjem. Člověk by neměl bez porady s lékařem propolis dlouhodobě ve větším množství léčebně užívat, neboť jde o skutečně silný přípravek.A také může dostat alergii.
Propolis je obsažen i v medu a vosku. Velmi doporučováno je žvýkání včelích víček, nebo pití likéru z těchto víček vyrobeného.
Surový propolis - při bolestech zubů nebo na bradavice se nalepí kousek propolisu na postižené místo.
Tinktura - do minimálně 60% lihu vložíme co nejvíce rozdrobený propolis (přibližně pětinu až polovinu objemu lihu). Velké hrudky propolisu předem zmrazíme a zkřehlý snadno roztlučeme na menší části. Silnější líh je lepší.
Necháme vyluhovat několik dnů až týdnů. Občas protřepeme (čím častěji, tím lépe). Scedíme přes látku do malých lahviček. Skladujeme v chladu a temnu.
Tinkturu lze využívat k desinfekci. Pár kapek přidaných do vody zpomalí její zkažení.
POZOR - žlutá barva tinktury se špatně odstraňuje!
Mast - ve vodní lázni zahřejeme na 50 °C lékařskou vazelínu či vepřového sádlo a poté vmícháme surový propolis. Množství propolisu může být 20-50 %. Ještě za tepla přefiltrujeme. Taktéž lze využít rostlinný (nejlépe olivový) olej - 2 díly oleje a 1 díl propolisu. Případně lze vmíchat do vazelíny nebo sádla pětinu množství propolisové tinktury. Alkohol se ještě zatepla odpaří.
Receptů existuje celá řada - nejvíce v knize Včelí produkty mýtů zbavené.
U každého receptu využívajícího propolis bývá v literatuře varování před alergickými reakcemi. Byť nikoho takového neznáme a ani jsme o něm neslyšeli, taktéž varování připojujeme: vyzkoušejte nejprve propolisový výrobek na předloktí ať zjistíte, co to s vámi dělá.
Zdroje: https://cs.wikipedia.org https://www.vcelky.cz https://www.agronavigator.cz
Označení původu Český med je označení pro včelí med získaný společenstvím včely kraňské Apis mellifera carnica ze sesbíraných sladkých šťáv květů rostlin (nektar) nebo ze sekretů živých částí rostlin nebo na živých částech rostlin se vyskytujících (medovice) na území České republiky.
Tento med je ovlivněn genotypem včely medonosné i složením flóry na území ČR - a tím je dosaženo jeho jedinečného složeni (jak poměrem jednoduchých cukrů, tak poměrem obsahu pylových zrn a minerálních látek). Botanický původ medu tak silně ovlivňuje jeho organoleptické vlastnosti.
Jakost a znaky podle normy jakosti Českého svazu včelařů č. ČSV 1/1999 Český med, které odlišují český med od výrobků pocházejících z jiných oblastí, jsou dále dány zejména zpřísněnými požadavky na obsah vody (max. 18 % u všech druhů ve potřebitelském balení), hydroxymethylfurfuralu (max. 20 mg/kg u všech druhů) a sacharózy (max. 5 % u všech druhů medu). Nezávisle na těchto parametrech jakosti nelze zásadně použít označení Český med pro medy filtrované a med pekařský průmyslový).
Doplňující kritéria pro označení Český med:
• geografický původ na území ČR bez jakékoli příměsi jiného medu;
• medovicový med lze označit jako český, pokud vykazuje kladnou polarizaci před i po inverzi;
• minimální kontaminace včelích produktů chemickými látkami (tj. rezidui léčiv), zajištěná celorepublikovou organizaci léčeni včel s vyloučením antibiotik a sulfonamidů,
• produkčni včelstva musejí být chována na území ČR. Kvalita českého medu a jeho specifický charakter jsou dány vysoce specifickou florou a vegetací na území ČR a diverzitou ekosystému, umožňující chov včel především mimo průmyslové oblasti.
Ve světě ojedinělý stupeň organizovanosti našich chovatelů včelstev v jednotném občanském sdruženi Český svaz včelařů (organizovanost přesahuje 97 %) umožňuje koordinovaný postup v zavádění moderních metod včelaření a ochrany zdraví včelstev do praxe.
Vynikající renomé českého medu je dáno též jeho tradicí. Podle písemných dokumentů se med na dnešním území ČR produkuje od 5. století n. l. Včelařské patenty byly vydány v roce 1775 pro Moravu a Slezsko a v roce 1776 pro Čechy. V roce 1785 bylo v Čechách zjištěno 39 389 včelstev, v roce 1843 pak už 106 330, v roce 2002 bylo na území ČR evidováno celkem 517 743 včelstev (chovalo je 52 768 včelařů).
Označení původu Český med může být použito pro med splňující všechny podmínky normy jakosti Českého svazu včelařů č. ČSV 1/1999 Český med. Kritéria podle této normy jsou přísnější než některé fyzikální a chemické požadavky podle vyhlášky Ministerstva zemědělství ČR a. 334/97 Sb. a Směrnice Rady EU 2001/110/ES o medu.
Pro získávání a zpracování medu vyšší kvality, odpovídajícímu svými fyzikálními a chemickými požadavky normu č. ČSV 1/1999 Český med, jsou předepsány tyto zásady:
• do medu se nesmí při prvním vytáčení v sezoně dostat v nadměrném množství zimní zpracované cukerné zásoby, popřípadě v průběhu celé sezóny zbytky z podněcování včelstev cukrem v bezsnůškovém období;
• medné plásty se odebírají pouze s vyzrálým medem s obsahem vody nižším než je 19 % (tj. plásty u květových medů alespoň z jedné třetiny zavíčkované, u nichž při prudkém trhnutí nestříká sladina z nezavíčkovaných částí);
• při zpracování (ztekucování) medu se med nesmí ohřívat na teplotu vyšší než 50 °C, ohřátí nesmí trvat déle než 24 hodin;
• obsah sacharózy u akátového medu se měří nejdříve po dvou měsících skladování při teplotě 18 – 22 °C.
Orgánem, kterému přísluší kontrola specifikace označení původu Český med a kvality produktu, je Státní zemědělská a potravinářská inspekce České republiky.
Orgánem, jemuž přísluší kontrola chovu včel a zpracování medu pro obchod z hlediska veterinárních předpisů, je Státni veterinární správa České republiky.
Značení na etiketách je Český med. Značeni doprovází obligatorní údaje o druhu medu (akátový, květový, lesní atp.).
Veškeré aktivity Českého svazu včelařů spojené s označením původu Český med sledují několik cílů:
• potlačování falešných a klamavých údajů o původu zboží,
• poskytnutí informačního ukazatele spotřebiteli,
• zabránění nekalé soutěži,
• zamezení dovozů nekvalitních zahraničních medů s rezidui antibiotik a sulfonamidů či s původci pro včely nebezpečných chorob,
• zamezeni falšování medu průmyslově vyráběnými náhražkami (např. fruktózovými sirupy).
zdroj:https://www.webareal.cz
Citáty o včeláchŘekli o včelách a přírodě
J. A. Komenský: |